Roky se věnuje práci s mládeží v basketbalovém klubu, sám působil ve školství. Teď se Radek Miška připojil k programu Trenéři ve škole. Do hodin ale přináší daleko víc než práci s míčem. Zaměřuje se na pohybovou všestrannost a sám se přitom učí nové věci. Cenným doplňkem mu bylo i zaškolení na práci se švihadlem, které má v jeho hodinách pevné místo.
Program jsem znal, a když jsem pak viděl reklamu v Kamelotu, říkal jsem si, proč se nezapojit, když ten projekt dává smysl.
Jsem basketbalový trenér, ale hlavně zastánce všestrannosti. Když vidím, kam se sport ubírá, věřím, že děti by měly být pohybově všestranné – pokud by jednou chtěly vyměnit sport, na který se zrovna zaměří, budou na to připravené. Výsledky u dětí nejsou podle mě to podstatné. Důležitější je všestranný rozvoj.
Od pěti do deseti let. Je to velký věkový rozptyl, ale dá se s tím pracovat. Za svá léta jsem trénoval všechny věkové kategorie, ale tato je taková ryzí. Baví mě na ní to, že výsledky by neměly hrát hlavní roli. Bohužel na turnajích se čím dál víc setkávám s dětmi, které jsou výrazně napřed — buď jsou opravdu všechny tak šikovné, nebo to mají vydrilované. Přitom by si děti v tomhle věku měly hlavně hrát a bavit se, aby se sportem nekončily v patnácti. Sport by pro ně měl být celoživotní záležitostí.
Učil jsem na základní škole a teď jsem zaměstnaný u hasičů.
Ne, nijak zvlášť. My bychom na tom jako děti sami nebyli jinak, kdybychom taky měli telefony a všude nás vozili autem. Rodiče přivezou děti do školy, pak spěchají ze zaměstnání na placené kroužky a když se večer sejdou, jsou vystresovaní. Ti, kteří nejsou unavení z práce, se dětem věnují — ale dneska to tak moc nefunguje. Dospělí honí peníze, a když nemají klid v práci, doma si ho dělají tak, že vrazí dětem do ruky tablet. Já si to uvědomuji, a proto se snažím aspoň vlastní děti a děti kamarádů tahat ven. Věřím, že čas je důležitější než peníze.
Stačí jim dát prostor a vytáhnout je ven — samy se zabaví. Neznamená to, že by se těšily domů k počítači. Venku na to rychle zapomenou. Samy od sebe na to ale nepřijdou. Potřebují příklad.
Anežka, která nás školila, je nadšený člověk — a když ti někdo něco předává s nadšením a úsměvem, hned tě to víc baví. V běžné vyučovací hodině není moc prostoru, ale švihadlo jako hlavní náplň hodiny může být opravdu zábavné. Za ty tři týdny jsem ani nestačil vyzkoušet všechny triky a cviky, co nás naučila. Rád bych si to někdy pořádně prošel, ale i takhle je švihadlo pevnou součástí hodin, které vedu.
Slyšel jsem i zklamání — jednou jsem přišel jako náhrada za judisty, tak byly děti trochu zklamané, že judo nebude. Ale na to rychle zapomněly. Na konci hodiny ani nevěděly, že byli na začátku zklamané. Zatím jsem se nesetkal s dítětem, které by řeklo, že ho švihadlo nebaví.
Rozhodně, hned jsem je zařadil na jedno stanoviště jako součást kondiční přípravy. Máme víc trenérů, takže to šlo snadno. Bylo vidět, že děti ze sportovních kroužků švihadlo znají a zvládají ho bez problémů — ty jen slovně motivuješ. Ale u dětí, které švihadlo drží podruhé nebo potřetí v životě, je zase krásně vidět radost, když přeskočí třikrát za sebou. Ty postupné kroky — to je asi ten hlavní cíl.
Zásadní. Paní učitelky jsou za roky, co tu program funguje, na ten systém zvyklé, rády naslouchají a myslím, že jim i vyhovuje, že jsou děti rozdělené do skupinek — můžou se věnovat dětem individuálněji. Navíc od trenérů dostávají podněty, které pak využijí i jinde. Slyšel jsem, jak jedna paní učitelka říkala, že hry použije na táboře. Když vedeš hodinu sám s pětadvaceti dětmi, část cvičí a zbytek stojí, je to špatně. To není filozofie Trenérů ve škole.
Vždycky říkám, že mě baví práce s dětmi víc než s dospělými — jsou spontánnější. Z těch hodin odcházím fyzicky unavený, ale psychicky ne. Pro děti je hlavní přínos pohyb navíc a s tím i potenciálně lepší zdraví do budoucna. A i učitelky si trochu oddechnou. Celý projekt je dobře uchopený – i když rozjet něco takového muselo být náročné po materiální i organizační stránce. Jsem rád, že to funguje, protože díky tomu se děti hýbají. A to je to, na čem záleží.
