Pokrok se dá udělat i za první hodinu, říká mistryně švihadel Anežka Bočková

Se švihadlem cestovala po Evropě, živila se jako artistka a vystupovala v nejrůznějších show. Jako první reprezentovala Česko na mistrovství světa ve skoku přes švihadlo, od roku 2021 vede sportovní oddíl, ve kterém se svými svěřenci získala už několik titulů mistra republiky. V září 2024 vstoupila Anežka Bočková do programu Trenéři ve škole a své zkušenosti teď předává dětem v prvních až pátých třídách kladenských základek.

Jak jste se o programu Trenéři ve škole dozvěděla?

Kamarádova kolegyně už do něj byla nějakou dobu zapojená. On mi projekt doporučil, předal mi kontakt a pak už jsem byla na schůzce s koordinátorem Marcelem Kučerou a domluvili jsme se na spolupráci. Líbila se mi myšlenka projektu, takže jsem do toho šla.

V programu jste zapojena prvním rokem. Jaká je to zatím zkušenost?

Určitě super, každá hodina je jiná. Pro mě je to velmi různorodý program i tím, že máme poměrně široké rozpětí věkových kategorií od prvních do pátých tříd, takže je to pestré a moc mě to baví.

Co vás přivedlo ke švihadlu?

Když jsem na Kladně v dětství hrála softball, trenér mi doporučil, ať začnu se švihadlem, abych byla rychlejší. Tak jsem začala skákat a už jsem u toho zůstala.

Jaká byla vaše sportovní cesta?

Švihadlu už se věnuji nějakých sedmnáct let. Byla jsem součástí první reprezentační výpravy na mistrovství Evropy v Dánsku v roce 2013. Byli jsme tehdy první reprezentační výběr, takže jsme svým způsobem průkopníci. Tehdy jsme hlavně zjišťovali, o čem soutěžení na mezinárodní úrovni je. O dva roky později jsem na mistrovství světa získala titul druhé vicemistryně.

Trénování se věnujete také dlouho?

Už 15 let spolupracuji s různými asociacemi a organizacemi, sama organizuji akce pro děti. S jejich vedením mám dlouholetou zkušenost. Vedu vlastní klub a úzce spolupracuji také se svazem Czech Jump Rope.

Jak rozšířený je skok přes švihadlo jako samostatná sportovní disciplína?

Už je to poměrně etablovaná disciplína. V Čechách ne tak úplně, tady se na organizované úrovni soutěží plus minus patnáct let, ale ve světě už to jsou desítky let. Konají se mezinárodní mistrovství a další soutěže. V Česku je aktuálně soutěžní systém už také krásně rozjetý. Soutěží se na áčkové a béčkové úrovni.

Jak vlastně taková soutěž ve skoku přes švihadlo vypadá?

V první řadě bych soutěže rozdělila na individuální a skupinové. Můžeme soutěžit jako jednotlivci, dvojice, čtveřice, ale i jako skupiny o mnoha lidech. Soutěžit se dá v rychlostních disciplínách, kde máte určitý čas, za který musíte naskákat co nejvíce přeskoků. Typicky to je 30 vteřin. Pak jsou tu freestylové disciplíny, kde do vymezeného času musíte poskládat co nejtěžší sestavu tak, aby byla fyzicky náročná a měla i pohlednou prezentaci. Cvičí se na hudbu a je to spíše takové představení, které je hodnocené podobně jako například krasobruslení, aerobik nebo gymnastika. Kombinujeme také různá švihadla – máme delší i kratší. Existují i speciální disciplíny jako double dutch, kde dva točí a jeden, dva, nebo více závodníků skáčou vevnitř. Pokud bychom šli do detailu, můžeme si takto povídat třeba hodinu.

Jaký byl přechod z výkonnostního prostředí sportovního klubu do školy, kde pracujete s dětmi různé fyzické zdatnosti a motivace?

Já jsem byla připravená na to, že to bude o něčem jiném. Mám zkušenosti z práce s úplnými začátečníky, takže mám vytipované postupy, jak docílit toho, aby si zaskákaly i ty méně zdatné děti a aby postupně případnou chybějící techniku a koordinaci získaly. Hlavní je naučit je aspoň úplné základy a seznámit je se švihadlem tak, aby si s ním pak samy hrály doma, a nejenom v hodinách tělesné výchovy.

Jaký tip byste dala začínajícím skokanům?

Všechno začíná u správné techniky. Špičky a paty by měly být u sebe, hodně dětí má ale tendenci vtáčet je dovnitř. Základem je osvojit si skok snožmo. Pro děti, které mají problém koordinovat ruce a nohy doporučuji začínat s dlouhým švihadlem, kdy dva točí a skokan je uprostřed a má šanci soustředit se pouze na skoky. Postupně, když to dítě zvládne, může vzít švihadlo do ruky samo.

Jaká je optimální délka švihadla?

U začínajících dětí bych volila trošku delší švihadlo, protože zpravidla nemají tak dobrou koordinaci. Stoupněte si na lano uprostřed, rukojeti rovnoměrně natáhněte směrem k hlavě. Optimální délka je zhruba do úrovně ramen. Některé děti chtějí raději delší švihadla, jiné rovnou zkracují. Určitě neplatí ideální délka pro všechny. Obyčejně ale začínáme u delších švihadel a postupně je zkracujeme.

Jaký je rozdíl v přípravě na hodinu s prvňáky a s páťáky?

Prvňáci chtějí samozřejmě více hry, tam musíte pracovat hlavně s jejich nadšením. Páťáci už se se švihadlem trošku kamarádí, většina z nich už je poměrně zručná, takže tam se dají zkoušet i nějaká triky. Základy tam už jsou.

S každou třídou odcvičíte čtyři hodiny. Dá se za takovou dobu udělat reálný pokrok?

Určitě ano, i za první hodinu.