„My jsme měli tělocviky suprové, náš učitel byl sám zapálený sportovec a jeho hodiny byly hravé, zábavné,“ vzpomíná dvacetiletá Katie Cusacková na svou zkušenost s tělesnou výchovou na základní škole. Mladičká trenérka Tanečního klubu Admira na jaře úspěšně odmaturovala a při studiu teorie sportovní a kondiční přípravy na vysoké škole zvládá i praxi v projektu Trenéři ve škole. Její hodiny jsou – podobně jako ty, na které ráda vzpomíná – zábavné. Hlavní roli v nich hraje muzika a volnost projevu.
Já jsem už byla přihlášená loni, ale protože jsem ještě byla na gymnáziu, tak jsem to nemohla stíhat. Při studiu na vysoké škole už to možné je.
Super. Jsou třídy, které jsou hodně aktivní a chtějí tancovat. S těmi je radost pracovat. Samozřejmě jsou tu i kluci, kteří mají radši třeba fotbal a řeknou, že tancovat nechtějí…
Ano, naprostá většina z nich se časem projeví. Chápu, že třeba nechtějí nacvičovat taneční sestavy, které jsem si pro ně připravila, proto se jim snažím v hodinách dávat také volnost a šanci vybrat si, co chtějí tancovat. Uděláme kolečko, jeden jde doprostřed a ukáže, co chce, co se mu líbí. Zbytek to po něm pak opakuje. Tím se i ti zaraženější dostanou šanci projevit, a nakonec je i na nich vidět, že je to baví. Já se snažím pozorovat, co tancují, a pak to zapracovat do sestav, které cvičíme, aby se v tom každý mohl najít.
Ono to paradoxně funguje výborně. Máme pravidlo, že když hraje hudba, děti mají volnost projevu. Tedy dělají, co mají zadané, ale nijak nevadí, když jsou u toho trošku rozjívenější. Ale jakmile se zastaví hudba, tak vědí, že mají ztichnout. Ne vždycky to je stoprocentní, ale celkově to funguje docela dobře. Když ztichne hudba, zpozorní.
V první třídě to jsou Včelky Máji a takové ty dětské písničky, kolikrát ale už i tam zařadím něco ze současné hudby, která se hraje v rádiích. U čtvrťáků už to je jasné, to je současná pop music, musí to být „cool“. Kolikrát se opravdu trefím do písniček, které znají, a pak se jim hned víc chce tancovat.
Určitě. V první třídě to jsou opravdu základy. Děti vyšly ze školky, často mají ještě problém si v té rychlosti srovnat, kde je pravá a kde levá. Takže při tanci dávám jednodušší prvky a snažím se nespojovat dohromady pohyby rukou a nohou. U starších dětí postupně zařazuji složitější prvky a koordinaci rukou i nohou.
Je to hlavně o nastavení přístupu. Když budou v hodinách tělocviku děti dělat něco špatně, nebudu jim to nějak obzvlášť vytýkat, protože hlavní je, že něco dělají a já chci, aby se především bavili, hýbali – to je cíl. Ne aby se stresovali, že jim něco nejde. Na tanečním tréninku samozřejmě potřebujeme, aby správně nacvičovali techniku, takže tam to je hodně o opravování. A další rozdíl je v tom, že v klubu trénuji v jednu chvíli jeden pár, takže je tam hodně prostoru pro individuální zpětnou vazbu. V tak velké skupině, jako je školní třída, to v jednom člověku není možné zvládnout.
To je jasné, v tanečním klubu chodí na tréninky, protože je to baví a chtějí to dělat. Dávají do toho všechno. Tady to je složitější, protože ne každý k tomu má takový vztah. Ale jak už jsem říkala, i ti, kteří zpočátku nechtějí tancovat, se postupně chytají. Třeba když děláme zrcadlo, jeden z dvojice předvádí, druhý napodobuje. To pak baví všechny.
Tancuji od čtyř let. Dělala jsem street dance, základy baletu a výrazové tance. Před pěti lety jsem začala se sportovním tancem a zatím jsem si vytancovala třídu A v latině, třídu B ve standardu a minulý rok jsme s tanečním partnerem byli na mistrovství republiky.
My jsme měli tělocviky skvělé. Náš učitel byl sám zapálený sportovec a jeho tělocviky byly hravé, zábavné. Přistupoval k tomu jako trenér, a zároveň to pro nás byl super parťák. Mám na to skvělé vzpomínky a chci, aby se děti bavily i na mých hodinách.
