Trenér Jiří Neiss: Práce s dětmi je pro mě motorem

Už druhým rokem zpestřují výuku tělocviku na prvních stupních kladenských základek školení trenéři. Jedním z nich je Jiří Neiss, kouč nejmenších hokejových Rytířů. Zastihli jsme ho na 12. základní škole, kde si pro třídu 1.C připravil hodinu zaměřenou na všeobecnou pohybovou průpravu. Po společném zahřátí a protažení děti rozdělil na dvě půlky, a zatímco se jedné intenzivně věnoval při nácviku koordinace, druhá pod dohledem paní učitelky a asistentky mastila florbal. Pak se děti vystřídaly. Hodina utekla jako voda a po jejím skončení přišla chvilka na rozhovor.

S dětmi to tedy umíte, všechna čest. Jak dlouho s nimi pracujete?

Dvacet let, práce s dětmi je pro mě motorem.

Na hokeji trénujete prvňáky a druháky, takže vlastně se stejně staré děti jako ve školách. V čem je tedy mezi trénováním v klubu a ve škole hlavní rozdíl?

V klubu máte děti, které jsou zaměřené na váš sport, v mém případě na hokej. Jsou to většinou děti sportovně nadané a se zájmem. Ve škole je ale různorodý kolektiv. Úroveň nadání a motivace u dětí může být rozdílná. Takže zatímco na zimáku si můžete docela dobře připravit dopředu tréninkový plán a držet se ho, ve škole musíte improvizovat. Někdy vám přijde třída, kde polovina dětí nejeví zájem o sport, některé ani nemohou, protože mají třeba tělesný nebo mentální hendikep, s tím se také setkáváme a musíme tomu program přizpůsobit. A pak vám přijde sportovní třída, a tam to je zase všechno jinak. Mně se ale na projektu líbí, že zapojuje všechny děti. Nejen ty nadané, ale i ty slabší, včetně hendikepovaných. Naším cílem je, aby se hýbaly všechny.

Jaké prvky ze své odbornosti – ledního hokeje – přinášíte do škol?

Některé pohybové prvky z ledu se dají aplikovat i v suché verzi. Takže se s dětmi snažím dělat třeba nácviky na bruslení s přenášením váhy. Trénujeme balanc, trochu při tom i posílíme nohy a vůbec tělíčko. Pro první třídy mám spíš hry, honičky, mrazíky a podobně.U druháků, a speciálně u třeťáků už se snažím jít trošku do sportovní zátěže, aby se děti naučily zpevnit tělo a podobně. Ale žádné drilování.

Na školách se pohybujete už druhým rokem. Jak vzpomínáte na začátky projektu?

Já jsem se na projekt strašně těšil. Na začátku jsme absolvovali školení, kde jsme čerpali i ze zkušeností z Prahy, kde už projekt fungoval předtím. Pro mě bylo hlavní zorientovat se ve školním prostředí a zvyknout si na spolupráci s vyučujícími. Najít společný hlas, domluvit se. Každá paní učitelka je trochu jiná. Z druhé strany platí, že jim chodí do hodin různí trenéři, takže zpočátku jsme si na sebe hlavně zvykali a ladili jsme komunikaci.

A jak funguje komunikace s dětmi? Nakolik jste při práci s dětmi trenér – učitel a nakolik ten hodný strejda, o kterém paní učitelky říkají, že se na něj děti tak těší?

Jak dospělí, tak i děti mají své nálady. Někdy přijdete, na tlesknutí vám děti přiběhnou a poslechnou na slovo. A to pak může být i nějaká ta legrácka.Jindy to je složitější. Chcibýt hodný, ale nejde to, musím maličko přitvrdit, aby si děti uvědomily, že sranda jenom odtud potud a že je taky potřeba poslouchat a dělat to, co mají. Je to hodně podle situace a u dětí speciálně to je kolikrát dané i tím, jak se vyspí. Když ráno z postele vylezou levou nohou napřed, je to pak poznat i na tělocviku. A třeba po víkendu bývají hlavně hokejoví kluci často dost rozjetí. Tam je potřeba ukázat trošku vážnější tvář.

Jak hodnotíte dnešní hodinu s 1.C?

Dneska mě děti moc mile překvapily. Když jsem s nimi měl první tělocvik, tak jsem pochopil, že tady ne všichni jsou sportovci a že nám asi některé věci budou trochu déle trvat, protože mají maličko problém s pozorností. Ale dneska byli všichni skvělí. Spolupracovali, snažili se, nezlobili, dávali pozor. Když jsem něco řekl, tak to udělali. Takže já jsem s dnešní hodinou moc spokojený.

Jak to vidí paní učitelka?

Na pana Neisse se děti vždycky moc těší. Ptají se po něm i na hodinách, kdy trenéři nechodí. Zbožňují ho. On to s nimi umí, má k nim skvělý přístup, dokáže je zabavit a hraje s nimi hry, které já neznám, takže i pro mě jsou jeho hodiny inspirativní a sama pak do výuky můžu některé hry zařadit.

Dagmar Šmolíková, třídní učitelka 1.C