Mezi trenéry v kladenských školách nedávno přibylo nové jméno – Jakub Bohuslávek. Devatenáctiletý florbalista v dubnu s kladenskými Kanonýry oslavil postup do superligy a těší se, že si doma zahraje soutěž, do níž už nakoukl v dresu pražské Sparty. Své zkušenosti s florbalem teď předává v rámci projektu Trenéři ve škole, který ho inspiroval k podání přihlášky ke studiu pedagogiky. Ve svých hodinách klade důraz hlavně na to, aby se děti bavily a zkoušely nové věci.
Myslím si, že většina dětí se s ním už setkala. Buď ho viděly, nebo si ho přímo zkusily zahrát. Docela mile mě to překvapilo, nečekal jsem, že tolik dětí už bude florbal znát.
Snažím se hlavně představit, co je florbal za sport, jaký je jeho princip a jaké vybavení k němu potřebujeme. Seznamuji děti s florbalovými holemi a míčkem a chci jim předat nějaké základy hry. Do detailu nejdeme, je to spíše o tom, aby si vyzkoušely držet hůl v ruce a hrát si s balonkem, vystřelit si na branku, dát nějaké góly. Hlavní je, aby je to bavilo.
Na začátku to bylo hodně o tom snažit se dětem porozumět, pochopit, že je každé odlišné, jinak pohybově vybavené a má jinou úroveň motivace. Je potřeba také vnímat rozdíl mezi výukou v prvních a ve čtvrtých třídách. Zvykám si na to.
Bylo to nejdřív trošku náročnější. Já jsem dělal trenéra i u nás v klubu, ale to je něco úplně jiného. Tam už s dětmi děláte jasně daná cvičení a koukáte na kvalitu provedení. Tady je pro mě kvalita vedlejší, hlavní je, aby se děti hýbaly a bavilo je to. Není to jenom o florbalu. Ten si se mnou děti samozřejmě vyzkouší, ale snažím se s nimi dělat i různá jiná cvičení, abych rozvíjel jejich pohybovou všestrannost.
Chodil jsem na starou Amálku a myslím jsi, že jsme měli dobrou paní učitelku. Určitě to nebyla nuda, dělali jsme různé věci z gymnastiky, chodili jsme běhat na umělou trávu na SK. Hodiny byly pestré, určitě si na to nemůžu stěžovat. Byl jsem spokojený a tělocvik mě bavil.
Minimálně. Dokonce bych řekl, že skoro vůbec. Na základce jsme se s tím moc nesetkávali. Trochu jiné už to bylo na sportovním gymnáziu, kde jsem studoval potom. Tam už jsme si florbal zahráli, ale je to dané i tím, že je to sportovní škola.
V klubu se momentálně trénování nevěnuji, nemám na to bohužel tolik času. Ale celkově z toho čerpám inspiraci pro práci s dětmi. To, že se mezi nimi teď pohybuji, mi hodně pomáhá porozumět jim. A třeba to jednou v klubu využiji, když se k trénování vrátím. Momentálně na to ale není prostor.
To bych ani neřekl, my už jsme i v první lize fungovali, řekl bych, v superligovém režimu. Mám srovnání se Spartou, kam jsem přestupoval před sezónou, ale úplně to tam nevyšlo, tak jsem se vrátil zpátky na Kladno a jsem za to rád. Na superligu se moc těším.
Snad ano, uvidíme, jak se to povede skloubit se studiem. Hlásím se na vysokou školu. Jedna přihláška je na trenéra a jedna na pedagogiku. K tomu mě inspiroval právě i projekt Trenéři ve škole.
Mně se projekt moc líbí, proto to taky dělám. Hlavně mě to baví. Rád pracuji s dětmi a učím je nové věci. Ať už je to něco z florbalu nebo třeba z gymnastiky. Je fajn ukázat dětem něco, co neznají. To mě naplňuje. Myslím si, že projekt má ohromný přínos v tom, že dětem ukáže, co všechno mohou dělat. Třeba pak budou mít motivaci se hýbat nejen na hodinách tělocviku. Pokud budou sportovat místo sezení u telefonu, má to smysl.
