Trenérka Eva Řešátková: Chci, aby se děti seznámily s míčem a měly ho rády

Už druhým rokem zpestřují výuku tělocviku na prvních stupních kladenských základek školení trenéři a trenérky. Jednou z nich je Eva Řešátková, trenérka nejmenšíchbasketbalistek kladenského Sokola, jejímž cílem je nadchnout děti pro hru s míčem. Kolem něj se točí většina jí připravených aktivit, a nemusí to nutně být jen basketbalová průprava.

Jak dlouho pracujete s dětmi?

Už to bude 37 let.

Jak staré děti vedete v basketbalovém oddíle?

V současné době pracuji s dětmi ve věku od šesti do deseti let.

Je to výrazný rozdíl oproti práci s dětmi na hodinách Trenérů ve škole?

Ano, rozdíl to je. Do basketbalového oddílu mi přijdou děti, které cíleně vyhledalysport s míčem – basketbal. V hodinách Trenérů ve škole naproti tomu musím zaujmout i děti, které k míči nemají žádný vztah. A další specifikum je, že basketbalový Sokol Kladno je čistě dívčí tým, zatímco ve škole pracuji i s chlapci, a ti někdy mohou být trochu živější.

Jak se s ohledem na to připravujete na hodiny Trenérů ve škole? Zohledňujete speciální potřeby jednotlivých tříd, pokud jsou?

Na hodiny jdu vždy s tréninkovým plánem. Speciální potřeby tříd i jednotlivců konzultujeme ve většině případů s pedagogem, který děti zná a pracuje s nimi celý rok. V hodině je samozřejmě zohledňuji a program tomu přizpůsobuji.

Jak hodnotíte spolupráci s pedagogy a se školami?

Spolupráce funguje velmi dobře. S pedagogy si umíme vyhovět a domluvit se na konceptu hodiny tak, aby bavila děti i nás.

Měla jste před startem projektu předchozí zkušenosti s prací ve školství?

Před několika lety jsem působila jako třídní učitelka a učitelka tělesné výchovy na prvním i druhém stupni základní školy. Pedagogice jsem se profesionálně věnovala 10 let.

Nakolik jsou vaše hodiny specializované na basketbal a nakolik se věnujete hrám a všeobecné pohybové průpravě?

To je různé, podle věku dětí, se kterými mám zrovna hodinu. S mladšími dětmi je to půl na půl. U starších dětí už převažuje basketbalová část. Pro mě je důležitější, aby se děti seznámily s míčem a měly ho rády, než abych s nimi drilovala prvky basketbalu.

Zařazujete nové prvky, nebo vsázíte na osvědčená cvičení?

Vsázím na osvědčená cvičení, které se snažím přizpůsobit aktuálním podmínkám jako jsou počet dětí, úroveň jejich dovedností, momentální nálada a podobně.

Co pohybová gramotnost dětí? Na jaké je úrovni?

Bohužel je průměrná. Je velmi znát, jestli zrovna pracuji s dětmi, které sport baví a je to pro ně přirozený pohyb, nebo s dětmi, které kromě tělesné výchovy nejsou ke sportu rekreačnímu ani oddílovému vedeny. Po koronavirové pandemii je tahle propast ještě znatelnější.

Posunul nějak projekt TVŠ vás jako trenérku? Jaké zkušenosti jste získala?

Po letité praxi v oblasti trenérství a pedagogiky jsem už před začátkem měla představu, jaké budou hodiny s prvostupňovými dětmi. Více než novou zkušenost beru projekt jako výzvu, ve které chci děti během čtyř až šesti vyučovacích hodin zaujmout a seznámit je s basketbalem.

Jak se aktuálně daří kladenskému dívčímu basketbalu?

Řekla bych, že dobře. Zadařilo se nám v náborové činnosti a pomohla tomu i účast na příměstském táboře Léto kladenských dětí, odkud k nám do oddílu přišlo hned několik dívek a chlapce jsme odkázaly na oddíl BK Kladno.

Dívčí oddíl, který se prioritně zaměřuje na výchovu mládeže, působí v kladenském Sokole už více než třicet let. Basketbalu se v něm za tu dobu věnovalo přes šest set děvčat, nejšikovnější z nich se prosadily až do mládežnických reprezentací (Martina Drahotová, Markéta Dřevová, Barbora Šauerová, Barbora Bušková, Jitka Pilařová, Nikola Večeřová, Julie Pilařová, Tereza Pavelcová) či oblékají národní dres dodnes a pravidelně hrají v nejvyšší ženské soutěži. Mnohé z nich v začátcích vedla právě Eva Řešátková, která má v klubu na starost děti do 10 let.